Tak především je třeba říct, že situace se vydává za složitou vinou existence patentového a intelektuálního práva. Což není úplně spravedlivé, protože velká část tohoto práva je v zásadě jednoduchá. Požádáte o registraci práva na využívání něčeho, a pokud je vám právo přiznáno, smíte o využívání onoho něčeho rozhodovat po své libosti včetně toho, že se můžete u soudu domáhat toho, aby ono „něco“ nepoužívali jiní.

Složitost přináší až možnost obrany. Tedy to, že ostatní firmy mohou vaše právo napadnout a argumentovat tím, že ono „něco“ existovalo dříve, než vám bylo právo přiznáno, a tedy, že jde o nějaký obecný vzor či poznatek. Tady přichází zdlouhavé dokazování, co bylo první. Jenže takové firmy už jsou krok pozadu: musí napadat něčí právo a prokazovat, že neexistuje. Ovšem dokud to neprokáží a soud pravomocně neakceptuje, právo platí. Se všemi důsledky.

Apple versus Samsung

Kolem sporu Apple se Samsungem se rozhořela vlna emocí i u nás na Lupě. Spor tento týden vyvrcholil předběžným opatřením düsseldorfského soudu zakazujícím prodej Samsung Galaxy Tab 10.1 na eurounijním trhu vyjma Nizozemí. Velká část diskusních argumentů je ovšem lichá. Německý soud nerozhodoval žádnou patentovou bitvu, nešlo o žádné „softwarové patenty“ nebo o porovnávání iOS s Androidem. Nešlo o to, že by Apple napadl a soud uznal, že Galaxy Tab má jedno tlačítko nápadně podobné tlačítku z iPadu.

Apple napadl Galaxy Tab 10.1 jako výrobek, který se snaží být vizuálně zaměnitelný s jeho výrobkem iPad 2, v zásadě proto, že se snaží být jeho vzhledovou imitací (funkčnost napadena nebyla). S německý zemský soud předběžnou argumentaci Apple uznal jako dostatečnou k tomu, aby vydal předběžné opatření.

Průmyslový vzor Společenství

Apple postupoval podle ustanovení o registrovaném průmyslovém vzoru společenství, v angličtině „community design“, v německé právní terminologii „Gemeinschaftsges­chmacksmuster“­. Jde o vzhled výrobku, který je nezaměnitelný a chráněný v rámci celé Evropské unie.

Český patentoznámkový zástupce Halaxová a Halaxová Tetrapat uvádí: Průmyslový vzor je určen pro designerská rešení, rozumí se jím vzhled výrobku, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného, nebo jeho zdobení. Jde o vizuálně vnímatelnou vlastnost výrobku, nikoliv např. o jeho technickou nebo konstrukční podstatu. Grafika sama o sobě, bez spojení s konkrétním výrobkem, průmyslovým vzorem není. Průmyslový vzor lze chránit, je-li nový a má-li individuální povahu. Nový je, nebyl-li 12 měsíců přede dnem podání přihlášky zpřístupněn veřejnosti shodný průmyslový vzor.

Teď jde jen o vzhled

Apple vede se Samsungem celou řadu patentoprávních sporů, ty se ale tohoto konkrétního rozhodnutí netýkají. Nyní se soustředíme jen na vzhled.

Samsung Galaxy Tab 10.1 versus Ipad. Který je který?

Apple ve své žalobě uvádí, že design iPadu (v žalobě jde zejména o iPad 2) je unikátní, což dosvědčuje jak registrace průmyslového vzoru společenství, tak řada ocenění jako Red.Dot, které se udělují za převratné designerské užitné řešení. A dále poukazuje na to, že Galaxy Tab (ve výše uvedené verzi) se zcela vizuálně odvolává na to, jak vypadá iPad. iPad je přitom podle Apple vizuálně popsatelný následujícími parametry (zdroj):

Pravoúhlé provedení se čtyřmi stejně zakulacenými rohy

Jednolitý čistý povrch na přední straně zařízení bez jakéhokoliv vzoru

Displej, který je centrován pod čirým povrchem

Pod čirým povrchem se nachází zřetelné, neutrálně provedené ohraničení na všech stranách displeje se stejnými proporcemi nahoře i dole

Tenké provedení, které není narušováno výstupky

Zadní část hran ze zakulacená, což vzbuzuje užší dojem při pohledu na zařízení

Apple poukazuje na to, že Galaxy Tab všechny tyto atributy splňuje a v bohaté fotodokumentaci ukazuje, že jím kritizované zařízení se snaží nabudit vizuálně stejný dojem jako iPad, a to včetně zkopírování způsobu balení i provedení balení.

Příklad balení Galaxy Tabu a iPadu 2. Podle Apple jsou vizuálně shodné. Co myslíte vy?

iPad 2 a Galaxy Tab 10.1: Jak moc stejně vypadají?

Pokud se na fotografie porovnávající provedení iPadu 2 a Samsung Galaxy Tab 10.1 podíváte nezaujatě, musíte uznat, že vizuální podoba je velmi blízká a je důvod se domnívat, že Samsung chtěl vědomě vyrobit zařízení vizuálně zaměnitelné s iPadem. Samsung tedy není napaden za to, že vyrobil „placatý tablet“, ale že použil všech vizuálních triků a postupů, jaké používá iPad, aby napodobil vzhled iPadu a s tím i jeden z důvodů, proč se iPad dobře prodává.

Zdroj: žádost Apple o předběžné opatření Porovnání iPad 2 a Galaxy Tab 10.1 zezadu a zepředu. Vyrobil Samsung svůj tablet čistě náhodou tak podobný iPadu?

Použití výše uvedených vizuálních prvků přitom není věc konstrukce, ale vzhledu: Samsung jistě nemusel černě orámovat displej pod krycím sklem, jak to dělá iPad, mohl displej ukončit hned rámováním nebo použít řadu jiných postupů, které se do té doby používaly. Apple přitom nenapadá použití jednotlivých prvků, ale použití jich všech jako celku, což má za následek, že Galaxy Tab vypadá vizuálně skoro stejně jako iPad.

Ostatně, situace není žádným překvapením. Už v momentě, kdy Samsung nový Galaxy Tab představoval, se řada novinářů a bloggerů ozvala s tím, že přístroj vypadá jako iPad a že bude zajímavé sledovat, jak se Apple ozve.

Anketa Myslíte, že je Galaxy Tab příliš podobný iPadu? Galaxy Tab je prakticky vzhledová kopie iPadu Je to jen velmi volná inspirace iPadem Nejsou si skoro vůbec podobné Zobraz výsledek

Zásady a pověst

Nutno připomenout, že Apple je v oblasti právní hodně zásadová firma a dopředu se dá dosti dobře odhadnout, jak bude reagovat. Na svou vzhledovou odlišnost je Apple velmi vysazený a své průmyslové vzory chrání důsledně. Vede o ně řadu sporů, momentálně kromě Samsungu jsou nejvýznamnějšími cíli Motorola a HTC, ovšem platí to i opačně.

Motorola Xoom 2 se firmě Apple taky zdá nápadně podobná iPadu.

Právě na Motorolu zřejmě podal Apple u eurounijních další žalobu stran jejího tabletu Xoom 2, ale pozadí zatím není známo, objevilo se to jen jako zmínka v jednom z dokumentů o právním sporu se Samsungem, stejně jako to, že Apple dosáhl předběžného opatření proti tabletu německé firmy Joy. Ten měl být vizuálně shodný s iPadem, jeho technické parametry ale nejsou veřejně potvrzeny, firma jej zřejmě v EU nepustila ven a pouze podle obrázků na čínských serverech se můžeme domnívat, že šlo o naprostý rip-off prvního iPadu vybavený Androidem (což není pro žalobu podstatné).

Zda a jaká bude argumentace Apple v případě Motoroly Xoom 2 zatím není známé, je ale pravděpodobné, že i v tomto případě bude Apple napadat značnou vizuální podobu Xoom s iPady. Ta ale není alespoň tak okatá jako v případě Galaxy Tabu, a proto se spekuluje o tom, že Apple si tady nebyl tak jist vítězstvím a nepožádal o předběžné opatření.

Předběžné opatření, tedy výrok soudu ve zkráceném řízení na základě podkladů žalující strany, je totiž v EU riziková záležitost. Pokud by v hlavním řízení Apple spor se Samsungem prohrál, bude muset zaplatit škody, které Samsungu vznikly, tedy i uniklý zisk. Ty sice stanoví až další soudní spor, ale do něj se již velmi ráda pustí za provizi celá řada elitních právníků, protože to je jistota, otázka je jen, jak moc obrovská ta částka bude (a tím jak velké palmáre právníci dostanou). A není důvodu se domnívat, že Samsung by se v takovém případě po Apple povozil a řádně se zhojil. A protože vítězství ve sporu s Motorolou není tak jisté, navíc firma má problémy dodávat Xoom v dostatečném množství, Apple možná (ale jisté to není) od žádosti o předběžného opatření upustil.

Je to svinstvo, není to svinstvo?

Fakta jsou v tomto případě pro utvoření si názoru stejně málo podstatná, jako málo podstatný bude pro soudní rozsudek náš názor. Lidé se prostě rozhodují podle sympatií a v těch zatím zřejmě vede Samsung podle argumentace „Apple si nechal patentovat čtyři kola v autě a teď vymáhá výpalné.“

Jenže takhle věc nestojí. Asi by nás nepřekvapilo, kdyby se Porsche obořilo na čínskou fabriku chystající se vrhnout na evropský trh na svém vlastním podvozku do posledního detailu kromě loga okopírovanou kastli Porsche 911. O to samé jde firmě Apple. Nevytýká Samsungu, že použil krycí sklo přes celou plochu displeje nebo kulaté rohy nebo tenký profil placky. Vytýká mu, že použil všechny tyto vizuální prvky charakterizující iPad najednou. Že vědomě iPad vizuálně zkopíroval, aby profitoval z obliby jeho vzhledu. Mohl přitom použít řadu jiných prvků, které by užitnost zařízení neovlivnily, mohl umístit displej excentricky, jinak jej orámovat, nekrýt celou čelní stranu sklíčkem atd.

Suma sumárum, nelze se divit tomu, že Apple rychle zakročil vůči plagiování vzhledu svých výrobků. Staví na něm svůj marketing a mimo jiné právě u tabletů vzhledem (spolu s funkčností) lidi k tomuto segmentu přitáhl.

Zakladatel žánru

Apple totiž můžeme, chtě-nechtě, směle označit za zakladatele žánru tabletů, i když Apple v tomto případě raději hovoří o iPadech a považuje je za samostatnou kategorii. Vcelku oprávněně.

Tablet PC a Dell Latitude XT: pouhých 64 000 Kč lehoučký tablet (2 kg). To byly vize Intelu a Microsoftu v roce 2007. Zákazníci na ně fronty nestáli.

Před příchodem iPadu na trh již tablety jako koncept existovaly. Přišel s nimi, světe div se, Microsoft spolu s Intelem – a uvolnili je jako referenční design pro výrobce nazvaný Tablet PC. Takže kdo chtěl, mohl tablety vesele vyrábět z dílů Intelu a pod software Microsoftu s designem, který firmy uvolnily a podporovaly.

Chtěl by ledaskdo, jenže nikdo ta zařízení nechtěl kupovat. Proč, na to odpovídají nejlépe slova tiskových zpráv z té doby, jako „jediný tablet s kapacitním ovládáním vážící méně než dvě kila“, „volitelná přídavná baterie, která nabízí až 9,5 hodiny provozu“ nebo „nejtenčí a jeden z nejlehčích tabletů na trhu“ (což obnášelo 4 cm a 2 kg).

Autor: Zdroj: Gizmodo Microsoft a jeho Courier měl být další progresivní vizí budoucnosti tabletu v roce 2009. Ani tentokráte se Microsoft se svým řešením neuchytil a výrobci jej ani nezačali dodávat.

Nokia 770 je tablet, jak má být. V roce 2005. Nokia jej doporučuje hlavně na testování progresivní technologie mobilní televize DVB-H, která je dnes ve stavu klinické smrti.

Se svou, poněkud odlišnou, vizí neuspěla ani Nokia, která se tabletovému konceptu věnovala od roku 2005, kdy představila Nokia 770 s Linuxem. Zajímavé, ale nikoliv masově prodejné zařízení.

Apple přišel s provokativní a všemi zpochybňovanou myšlenkou, že tablet může být tenká placka bez připojitelné klávesnice, jednoduchá, štíhlá a použitelná vlastně jen na web, bez kompatibility s Windows, zato s připojením k netu včetně 3G. Což mu umožnilo radikálně omezit hardware a zkonstruovat produkt, který se prodává skvěle. Žádnou z těchto vlastností dosavadní tablety neměly. iPad na trhu ovšem uspěl, přes názor mnohých.

Pokud chceme lépe pochopit současnou hysterii kolem Apple a iPadu, je dobré podívat se na následující graf, který shrnuje čísla prodejů notebooků, netbooků a tabletů do jediné kategorie.

Autor: IDC Jak se vyvíjí podíl na trhu notebooků, pokud zahrneme i tablety, u největších šesti dodavatelů? Ano, tohle je důvod k panice…

Co z grafu plyne? Prodeje všech výrobců padají, jen Apple významně roste, za což nemůže nová řada notebooků, ale čistě a výhradně iPad (chytré telefony nejsou zahrnuty).

A to může změnit mnohé, což si všichni hráči na trhu uvědomují, nejbolestněji Intel (jeho procesory nejsou v tabletech dominantní) a Microsoft (kde jsou ta léta hegemonie Windows). Začíná nová rvačka o přeskupující se, kdysi ustálené tržní podíly, při níž není prostor pro nějaké ohledy. Nevyužít možnost okopírovat úspěšný iPad a získat dvojkovou pozici na prudce expandujícím trhu by byla od Samsungu bláhovost, stejně jako od Apple by bylo bláhové nenapadnout Samsung soudně. Což se obojí stalo.

V čí prospěch

Tento spor Apple se Samsungem je zvláštní tím, že v něm jde výhradně o vzhled zařízení. Není zde nijak rozporováno, zda Samsung použil algoritmy pro rozpoznávání dotyku na rezistentní obrazovce vyvinuté Applem nebo nějaký z dalších technopatentových sporů v oboru tak častých. Jde výslovně o to, že Samsung „obšlehl“ vzhled iPadu.

Tím se spor liší od řady ostatních. Nejde v něm o „zastavení technického pokroku prostřednictvím patentů“, ale o neochotu Samsungu investovat do vlastního designu. Uživatelé Galaxy Tabu by technicky nebyli nijak omezeni tím, kdyby Samsung neokopíroval designové znaky iPadu. Však také šlo o spor o „průmyslový vzor“ a o to, aby nezevšeobecněl, jako kdysi šedivé beztvaré kastle stolních PC.

Totéž se ale nedá prohlásit o další oblíbené právnické zábavě, o patentových sporech. Ty už jsou nějakou dobu zcela zjevnou brzdou pokroku a dalšího posunu v řadě odvětví lidského zkoumání, nejenom v technologiích.

Tady se problém rozpadá na to, že ke stejnému výsledku se může dobrat více výzkumných týmů, nárok získat patent má ale jen jeden, ten první, bez ohledu na to, že se k témuž výsledku, nezávisle, dobéře i jiný tým, ale s méně schopnými právníky. Dále tu existuje celá skupina patentových trolů, kteří vytvářejí a generují minové pole všech možných i nemožných obskurních patentů pro budoucí použití, dostatečně obšírně definovaných na to, aby bylo možné za pár let s nimi napadnout třeba technologii pluginů v prohlížeči (stalo se).

Do toho se podnikání s patenty stalo výnosným obchodem, na trhu se pohybují specializované firmy, které vykupují balíky patentů a dále s nimi nakládají nebo vymáhají příjmy z nich.

Velké firmy se mezi sebou sice často žalují, ale případy většinou končí nějakou formou vyrovnání. Například vloni odstartovaná žaloba firmy Nokia na Apple letos skončila vyrovnáním v řádu půl miliardy dolarů, Apple narazil na patenty firmy Nokia týkající se GSM a 3G, které včas nevyhodnotil, podle některých náznaků navíc zřejmě ani nechtěl firmu Nokia včas informovat o svých plánech, protože se bál, že by se Nokia vydala tímtéž směrem, takže raději dal později příplatek za urovnání sporu.

Tohle je přitom docela běžné, o technologické patenty se firmy soudí, aby ukázaly svým akcionářům rozhodnou snahu ochránit své duševní vlastnictví a naznačit, že čekají mimořádné příjmy z patentového vyrovnání. Často se tyto spory vyrovnávají křížově, za jiné patenty vlastněné protistranou, nebo se poplatky odvozují od úspěchu produktu, kde byly použity.

Není bez zajímavosti, že patentová problematika byla důvodem, proč telekomunikační a IT odvětví zůstávalo do jisté míry dlouho oddělené a jen pro představu, v GSM představují poplatky za intelektuální vlastnictví 20 % ceny zařízení. Když vznikal 3G standard, byl dlouho ohrožován poplatkovými nároky jednotlivých držitelů, takže hrozilo, že poplatky za intelektuální vlastnictví (IP) přesáhnou 50 % z ceny zařízení a navíc bude možno někomu neudělit právo na část 3G technologie a tím dotyčnou firmu vyšachovat z výroby. Muselo dojít k rozsáhlým dohodám o vzniku 3G Patent Platform, které zajistily možnost křížového licencování a povinnost licence na 3G technologie poskytnout za nediskriminujících podmínek.

Již případ 3G upozornil na to, že patenty a ochrana duševního vlastnictví v podobě, v jaké existuje dnes, bude do budoucna představovat pro firmy obrovskou administrativní i finanční zátěž. Jenže spletitá situace existujícím firmám z větší části spíše vyhovuje než nevyhovuje. Mezi sebou si patenty křížově vyrovnají a proti novým hráčům fungují, jako dobrá bariéra pro vstup do odvětví. Nové firmy nemají mnoho desítek milionů na to, aby si dovolily nakoupit potřebné licence předem, ani miliony na budoucí vleklé soudní spory.

Odborníci ale začínají upozorňovat na to, že do sedla se dostávají firmy ze zemí, kde je přístup k intelektuálnímu vlastnictví méně rigidní, čímž se nepokrytě myslí Čína a Indie. Zdejší firmy se nemusí obávat zdlouhavých procesů (spíše se bojí těch krátkých) a intelektuální vlastnictví tu sice neformálně, ale velmi účinně, funguje jako sdílené. To spolupomáhá eskalovat prudký rozvoj technologií a firem, přičemž panuje obava v tom, že se zdejší firmy mohou rychle dostat před evropské i americké společnosti a vznikne problém ve způsobu uplatnění jejich zboží na euroamerických trzích, kde budou napadány kvůli patentům. To přinese intervenci jejich vlád a zřejmě i tlak na přehodnocení dosavadní patentové doktríny v EU a USA, nebo řadu jiných, dnes těžko předvídatelných problémů.

Předsudky a dezinformace

Na závěr stojí za to připomenout, že stran patentů existuje celá řada předsudků, které lze shrnout do výrazu „já si patentuju cihlu a budu vybírat“. Například zrovna v případě Applu rozrušila tento týden veřejnost informace, že firma získala patent na dotykový displej. Z toho hned celá řada blogerů a komentátorů, kteří se neobtěžovali obeznámit s podstatou patentu, vyvodila, že se mohou výrobci dotykových mobilů těšit na to, jak jim Apple skočí na krk.

Anketa Slyšeli jste o tom, že Apple má patent na dotykový displej? Neslyšel jsem o tom. Slyšel jsem o tom, nevěřil jsem tomu, že jde o jakýkoliv dotykový displej. Slyšel, věřil jsem tomu, že jde o patent na jakýkoliv dotykový displej. Zobraz výsledek

Ve skutečnosti se patent týká zjednodušení konstrukčního uspořádání dotykového displeje tak, aby mohl být tenčí, citlivější, nabízet lepší obraz, úspornější, obsahoval méně komponent a tím byl levnější. Ve skutečnosti jde o zásadní konstrukční změnu, kdy zobrazovací displej a dotyková část jsou i konstrukčně (ne jen vizuálně) jeden díl. Jde o poměrně důležitou inovaci, která nijak neovlivňuje možnost jiných výrobců používat dosavadní typy dotykových displejů, což ale kritikům ušlo. Podrobnosti najdete zde.

V každém případě si s právními spory užijeme ještě hodně vzrušení, které nakrmí hladovějící právníky.

A pokud chcete něco pikantního na závěr: ve stejný den, kdy Apple dosáhl předběžného zákazu prodeje Samsung Galaxy Tab na trzích evropské unie se s firmou Samsung dohodl na navýšení odběru LCD panelů pro iPad. Ty totiž zatím dodává Samsung, Chimei Innolux a LG, ale panely dodávané LG Apple kvůli nízké kvalitě nechce odebírat. Sice se je bude snažit nahradit z větší části čínskou Chimei Innolux, ale odebírat je bude muset i od Samsungu, se kterým se právě soudí. I to jsou potíže globalizace.